Načítám

Není mlha jako mlha

9. 11. 2017

V ulicích se líně povaluje špinavě žlutá mlha, ze které se vynořují a zase v ní mizí pomalu se pohybující postavy. V tom podivném přítmí vypadají až přízračně. Zvuky jsou zvláštně ztlumené. Jako by hustý příkrov otupoval smysly, oči pálí, špatně se dýchá, vlezlý zápach je všudypřítomný… To není popis Londýna v dobách Jacka Rozparovače. Takhle to vypadá v řadě našich současných měst, když v podzimních a zimních měsících meteorologové ohlásí "inverzní ráz počasí" a smogovou situaci.

Často pak následuje rozhodnutí radnice omezit individuální dopravu. Méně často se zastupitelé odhodlávají k zavedení režimu "MHD zdarma". Ale i k tomu už několikrát došlo. Situaci je však třeba řešit systémově. Jedině tak to může mít dlouhodobější smysl. Emise z výfukových plynů se zkrátka musí omezit. A ne jen v době, kdy jsou "vidět".

Spalovací motory v silniční dopravě jsou označovány za jeden z hlavních zdrojů skleníkových plynů a dalších škodlivých látek, které mají negativní dopady na lidské zdraví. Zplodiny z dopravy se podílejí na znečištění ovzduší přibližně 20 procenty a ve velkých aglomeracích přesahuje tato hodnota i 50 procent. Toxické emise z dopravy představují riziko pro zdraví obyvatel především proto, že jsou koncentrované podél silnic a ulic v bezprostřední blízkosti obydlených oblastí. Další jejich negativní vlastností je, že se podobně jako zplodiny z nízkých komínů při spalování zejména hnědého uhlí drží nízko při zemi a vnikají tak přímo do dýchacích cest. Statistiky Evropské komise uvádějí, že jemné polétavé částice a troposférický ozon vznikající z oxidů dusíku, jejichž zdrojem je do značné míry právě doprava, jsou jen v Evropské unii každý rok příčinou více než čtyř set tisíc předčasných úmrtí. V České republice uvádí studie Státního zdravotního ústavu téměř sedm a půl tisíce předčasných úmrtí způsobených jedovatými částicemi v ovzduší ročně.

Tato hrozivá čísla ukazují nejen na závažnost celého problému, ale také na zcela zásadní nutnost jej urychleně řešit jak v jednotlivých státech, tak v rámci celé Evropy. Snižování nebezpečných exhalací lze docílit rozšířením ekologických variant dopravy. Jednou z nich je využívání zemního plynu, který je společně s dalšími alternativními pohony podporován evropskou směrnicí i Národním akčním plánem čisté mobility.

Ve spolupráci s Centrem vozidel udržitelné mobility při ČVUT v Praze byl realizován výzkum dopadů přechodu vozových parků z klasických paliv na stlačený zemní plyn. Studie porovnávala výfukové emise zemního plynu a klasických paliv. Kolektiv odborníků prováděl měření u tří osobních a šesti lehkých užitkových vozů v laboratoři i za provozu se studeným a teplým startem. Jízdní zkoušky se uskutečnily na dvaačtyřicetikilometrové trase speciálního pražského okruhu od června do září 2016.

CNG motory obecně vykazovaly relativně nízké exhalace všech měřených látek za všech provozních režimů. Oproti benzinovým mají CNG motory výhodu v nižších emisích pevných částic, ve srovnání s naftovými motory i výrazně nižší emise oxidů dusíku. Vozidla s naftovými motory a funkčním filtrem částic (DPF) vykazovala srovnatelné hodnoty emisí částic jako CNG vozy. Průměrná funkčnost filtrů však během jejich životností klesá, a i když se vliv stárnutí vozidla určitým navýšením emisí projeví i u CNG, není to v takové míře. V České republice navíc do hry vstupuje další faktor, a sice poměrně časté demontáže katalyzátorů, odstraňování filtrů a "seřizování" motoru s cílem maximalizovat výkon. Ve skutečném provozu jsou pak emise oxidů dusíku násobně vyšší než v laboratorních podmínkách homologačních testů. CNG motory díky relativně čistému palivu, přesnému řízení poměru palivo-vzduch a účinnému třícestnému katalyzátoru dosahují nízkých emisí nejen během předepsaných homologačních cyklů, ale i v běžném provozu.

Efektivní řešení pro naše zdravější plíce tedy existuje. Teď jde jen o to překonat předsudky vůči autům na plyn, vyměnit je za přemnožené diesely a pustit je ve větším počtu do provozu. Uleví se nám všem.