Ekologie
Obnovitelné zdroje stačí k pokrytí jen malé části energetické potřeby, a tak musíme i nadále využívat fosilní zdroje energie. V našem vlastním zájmu je však preferovat takové zdroje, jejichž využívání v co nejmenší míře negativně ovlivňuje životní prostředí.
Z hlediska ochrany životního prostředí má zemní plyn ve srovnání s ostatními fosilními palivy a energiemi řadu výhod:
- výstavba plynovodů a ostatních zařízení je spojena s minimálním záborem půdy, která se ve většině případů vrací původnímu účelu;
- plynovody jsou uloženy v zemi, takže nikterak nenarušují tvář krajiny.
Hlavní ekologické výhody zemního plynu se ale projevují až při jeho spalování,při kterém vzniká ve srovnání s uhlím nebo s kapalnými palivy daleko méně škodlivin – prach a oxid siřičitý jsou ve spalinách obsaženy v zanedbatelném množství a také emise oxidu uhelnatého a uhlovodíků jsou ve srovnání s ostatními palivy výrazně nižší.
Jediným problémem spalování zemního plynu je vznik oxidů dusíku (NOx). Směs oxidu dusnatého a oxidu dusičitého vzniká spalováním dusíkatých látek obsažených v palivu a ze vzdušného dusíku při vysokých teplotách.
Zemní plyn má ve srovnání s pevnými a kapalnými palivy jednu výhodu – neobsahuje žádné dusíkaté látky, takže oxidy dusíku mohou vznikat právě jen ze vzdušného dusíku. Jejich tvorba je závislá na teplotě spalování – čím je teplota vyšší, tím je vyšší i tvorba NOx.
Výrobci plynových spotřebičů věnují omezování vzniku NOx velkou pozornost. Konstrukčními úpravami hořáků a spalovacích komor spotřebičů se podařilo snížit emise NOx až na 10 % původních hodnot.
Zemní plyn je jako každé uhlíkaté palivo také zdrojem oxidu uhličitého (CO2), který je klimatologickými průzkumy označován za látku, která významnou měrou přispívá ke zvýšení tzv. skleníkového efektu. Ve srovnání s ostatními palivy zemní plyn opět nemá konkurenci – na uvolněnou jednotku tepla vzniká při spalování zemního plynu
- o 40 až 50 % méně CO2 ve srovnání s tuhými palivy
- o 30 až 35 % méně CO2 ve srovnání s kapalnými palivy
