V Česku je více než pět set bioplynových stanic. Z kejdy, senáže, kukuřice nebo nejrůznějších bioodpadů a kalů vyrábějí bioplyn. Bioplyn se spaluje v kogeneračních jednotkách a produkuje obnovitelnou elektřinu a teplo. Je také možné ho upravit na kvalitu zemního plynu – biometan, který může v dopravě nebo v plynárenské soustavě nahrazovat fosilní zemní plyn.

„Zavádění pokročilých technologií považujeme za důležitou cestu k přechodu na čistší zdroje energie, které pomohou transformaci regionu. Vodík je jedním z nich a my jsme připraveni spolupracovat s VŠB-TUO i dalšími subjekty na rozšíření využívání vodíku. Naší výhodou je, že můžeme v některých teplárnách už brzy vyrábět celoročně ekologický zelený vodík bez produkce emisí CO2, a to navíc s vysokou účinností využívající specifika teplárenského provozu,“ uvedl ředitel skupiny Veolia Energie Reda Rahma.

Gastroodpad živočišného původu se dostává stále více do středu zájmu odpadového hospodářství měst a obcí. Podle cílů nové legislativy musí obce zajistit, aby z celkového objemu komunálního odpadu tvořily recyklovatelné složky 55 procent v roce 2025 a o deset let později až 65 procent. Právě gastroodpad se tak jeví jako ideální prostředek k jejich dosažení. Zatímco s rostlinnou složkou bioodpadů si radnice po celé zemi poradily velice dobře, zůstává z velké části nevyřešená jeho problematická živočišná část. První vlaštovky ale dokazují, že i to je jen otázkou času.